Jibrovice

Když jsem jako čerstvě vysvěcený kněz uslyšel, že jsem vyslán farářovat do Jibrovic (po německu Überlingen), běžel jsem nejprve do seminární knihovny, vytáhl z police atlas a začal v rejstříku hledat, co že za díru to je. Pro mne coby rodilého pražáka to díra skutečně byla, navíc brloh alemanského konzervativismu a milionářského snobismu k pohledání.

Jibrovický sbor Obce křesťanů má naštěstí náladu úplně jinou — fara se nenachází ani v ponurém historickém centru, ani mezi přepychovými vilami na břehu Bodamského jezera, nýbrž v průmyslové zóně na okraji města, a farníky nejsou alemanští konzervativci ani milionářští snobové, nýbrž povětšinou alternativci žijící v početných ekologických statcích a terapeutických zařízeních v okolí. Nakonec byly ty tři roky (1997–2000) strávené v Jibrovicích mnohem příjemnější, než jsem se zprvu obával.

Jibrovický kostel Obce křesťanů byl postaven na počátku osmdesátých let 20. století ve stylu na jednu stranu moderním, na druhou stranu však upomínajícím na architekturu byzantskou. Bohužel z něho mám jen tento jeden nevalný obrázek (pohled od jihozápadu, vlevo hlavní budova kostela, vpravo fara). Naději na obrázky lepší však dává skutečnost, že jibrovičtí si nedávno vytvořili domovskou stránku, takže určitě již dlouho nevydrží tajit obrázky svého kostela.