Abeceda jazyka lulla

Jazyk lulla užívá latinské abecedy bez diakritických znamének. Písmena c, f a z se přitom vyskytují jen v cizích jménech, slovech a zkratkách, ovšem i v těch toliko výjimečně. Kde je to možné, dává se přednost co nejvěrnějšímu fonetickému přepisu do lullajského pravopisu.

Pořadí písmen v abecedě se nijak neliší od nám navyklého úzu a většina písmen se čte podobně jako v češtině. Výjimky tvoří znaky q, w, x a y. Lullajský znak q se čte jako zadopatrové n, tedy jako znak „n“ v českém slově „banka“, w je neurčitá samohláska podobná anglickému „a“ ve slově „about“, x přibližně odpovídá českému „š“ a y zní podobně jako německé „ü“.

Při pohledu na lullajský text může začátečníka překvapit poměrně časté zdvojování písmen. Zdvojená písmena se vyslovují kvalitativně jako jednoduchá, ale přibližně dvakrát delší. V případě samohlásek to českému mluvčímu nebude dělat potíže, v případě souhlásek to chce trochu cviku. Dlouhé souhlásky jazyka lulla se podobají dlouhým či dvojitým souhláskám finštiny, maďarštiny nebo italštiny. V češtině se s nimi setkáváme při výslovnosti dvou stejných souhlásek na rozhraní slov, například „mm“ ve větě „dám mu to“.

Názvy písmen jsou oproti nepravidelným názvům českým velmi jednoduché. Samohlásky se nazývají svou dlouhou podobou, souhlásky vytvářejí své jméno připojením samohlásky w. Výjimkou jsou jen cizí písmena c, f a z, která jsou pro svou nevyslovitelnost nazvána delšími slůvky. Zapsány lullajským pravopisem, zní názvy písmen: aa, bw, utsu, dw, ee, ava, gw, hw, ii, jw, kw, lw, mw, nw, oo, pw, qw, rw, sw, tw, uu, vw, ww, xw, yy, itsi.