Skloňovací přípony

V jazyce lulla se skloňuje pomocí přípon. Přípony se dělí na přípony multiplikační, lokativní a větně syntaktické. Jedno slovo může přijmout po jedné příponě z každé skupiny. Přípony se připojují v uvedeném pořadí. Pokud se ke slovu připojuje navíc přípona osobní, připojuje se mezi příponu multiplikační a lokativní.

Příponami multiplikačními se vyjadřuje mluvnické číslo. Jednotné číslo je bez přípony, dvojné číslo má příponu du, množné číslo příponu hai. Množné číslo je možno vyjádřit též zdvojením kmene slova; toho se používá zejména v případě, kdy slovo označuje úplné nebo obecné shrnutí daného pojmu.

Příklad:

gili - člověk (kmen gil)
gildu - dva lidé
gilhai - (nějací) lidé
gilgili - lidé (lid, lidstvo)

Přípony lokativní se skládají z příznaku polohy vůči předmětu a příznaku směru vůči předmětu. Příznaky polohy jsou dva, s pro polohy uvnitř předmětu či pro těsné sepětí s předmětem, l pro polohy na povrchu nebo v okolí předmětu. Příznaky směru jsou tři, a pro polohu někde, i pro směr někam, u pro směr odněkud.

Složením polohového a směrového příznaku vznikají přípony sa („v“, „uvnitř“), si („do“, „dovnitř“), su („z“, „zevnitř“), la („na“, „u“), li („na“, „k“), lu („z/s“, „od“).

Příklad:

para - dům (kmen par)
parsa - v domě
parsi - do domu
parsu - z domu
parla - u domu, na domě
parli - k domu, na dům
parlu - od domu, s domu

Lulla zatím užívá jen přípony h, která vyjadřuje vokativ.