Vadejská svatební píseň
|
Kurssi vaalittu, võttimiikaa törkittü, d'engoi doritõttu. Se on leipä siunattu, itšizessi perenaizõssi, senie taluo, kuhõ`õ vijjäss, rattii võttimõd lieväd vüözä rippumaza; ize nõizõd iloitsõmaa, akkunass vaattamaa da laulamaa. Mies tulõb metsäss, tuop pal'l'o üveä mieltä, surõ`õ kuormaa alkoi, talvõll lämmitteä. Suoja, suoja ahjo, a sata kõrtaa mies suojõpi. |
Svatební pecen uhněten, klíči zpečetěn, penězi ozdoben. To je požehnaný chléb, pro věčnou hospodyni, do domu, kam ji vedou, klíče od stodoly visí za pasem; sama radovat se začneš, z okna vyhlížet a zpívat. Muž přichází z lesa, přináší plno dobré mysli, velikou náruč dříví, na zimu na topení. Hřeje, hřeje pec, muž ale hřeje stokrát víc. |
