Hláskové změny

Jazyk lulla je poměrně bohatý na hláskové změny. Ke hláskovým změnám dochází podle přesných pravidel v případě spojení dvou slovních kmenů nebo slovního kmene a přípony. Hláskové změny se aplikují v pořadí, v jakém jsou níže uvedeny:

1. Pravidlo divize

   Pokud by se sřetězením morfémů měly ocitnout tři nebo čtyři samohlásky vedle sebe, pak se druhá z nich změní v souhlásku: a, e a o v h, i a y v j, u a w ve v.

   Příklad: Sloveso ataa („být otcem“), ve frekventativu (být otcem často nebo znovu a znovu), vyjadřovaném zdvojením kmene, vytváří místo ataaataa tvar atahataa.

2. Pravidlo asimilace

   Pokud se sřetězením morfémů ocitnou vedle sebe dvě souhlásky, pak se v některých případech jedna z nich promění, aby se vzniklá skupina lépe vyslovovala. Přesná pravidla této souhláskové spodoby jsou popsána na zvláštní stránce.

3. Pravidlo separace

   Pokud by se sřetězením morfémů měly ocitnout tři souhlásky vedle sebe, pak se mezi morfémy vloží opakování poslední samohlásky prvého z obou morfémů. Totéž se děje v případě, že by se vedle sebe ocitly dvě souhlásky obtížně spolu vyslovitelné (přesný seznam takovýchto souhláskových dvojic je uveden na stránce o souhláskové spodobě.

   Příklad: Má-li se ke slovesu bil („stavět“) připojit koncovka 2. osoby duálu tt, vloží se mezi oba morfémy i a vznikne tvar bilitti (koncové i přidává pravidlo integrace).

4. Pravidlo recyklace

   Pokud sřetězením morfémů vzniknou tři otevřené slabiky uvozené stejnou polosamohláskou (tedy souhláskou h, j nebo v), pak se prostřední výskyt této polosamohlásky zamění za následující polosamohlásku (tedy h za j, j za v a v za j).

   Příklad: Sloveso haha („smát se“, „mít radost“) v rozkazovacím způsobu, tvořeném příznakem h, nevytváří tvar hahaha, nýbrž hajaha.

5. Pravidlo integrace

   Pokud by slovo po připojení všech morfémů mělo končit na souhlásku, zopakuje se za touto souhláskou poslední samohláska slova.

   Příklad: Slovo par („dům“) má v základním tvaru (tedy bez jakýchkoli přípon) podobu para.

6. Pravidlo simulace

   Pokud se aplikací pravidla integrace samohláska zopakuje na konci slova, a před jejím původním výskytem se nachází další samohláska, pak tento původní výskyt zmizí.

   Toto pravidlo se ovšem používá jen fakultativně, tedy podle úvahy mluvčího. Zpravidla se tvary s provedenou simulací považují za spíše hovorové, zatímco tvary bez provedené simulace za spíše knižní.

   Příklad: Připojí-li se ke slovesu ataa („být otcem“) slovesná koncovka 1. osoby jednotného čísla m, doplní se výsledný tvar pravidlem integrace na ataama, ovšem tento tvar se dá zkrátit na atama.