Pravidla souhláskové spodoby

Když se na hranicích dvou lullajských morfémů setkají dvě souhlásky, dochází v mnoha případech ke spodobě, která se dá shrnout do následujících pravidel:

1. Hlásky j, l a r se spojují se všemi předcházejícími či následujícími hláskami bez jakékoli spodoby.
2. Hláska v se nikdy nespodobuje ani spodobu nevyvolává. Následovat ji mohou pouze hlásky j, l a r, ostatní jsou od ní vždy odděleny samohláskou podle pravidla separace. Předcházet jí mohou všechny hlásky hlásek retných (b, m, p a v), které musí být rovněž odděleny samohláskou podle pravidla separace.
3. Sykavky (s a x) se spodobují, jen setkají-li se s druhou sykavkou — pak se předcházející sykavka mění v následující. Dále při setkání s předcházející nebo následující znělou závěrovou hláskou (b, d nebo g) vyvolávají spodobu této hlásky v příslušnou neznělou (p, t nebo k). Od h musí být sykavky vždy odděleny samohláskou podle pravidla separace, od v musí být odděleny, pokud je následují.
4. Znělé závěrové hlásky (b, d a g) se spodobují na příslušné neznělé (p, t a k), pokud předcházejí neznělé závěrové hlásce, nebo pokud se setkají se sykavkou. Následuje-li znělou závěrovou hlásku její nosovka (tedy následuje-li m po b atd.), spodobuje se závěrová hláska v tuto nosovku, a předchází-li jí nosovka, pak se tato nosovka spodobuje v nosovku jí příslušející.
5. Neznělé závěrové hlásky (p, t a k) se spodobují na příslušné znělé (b, d a g), pokud předcházejí znělé závěrové hlásce nebo h. Následuje-li neznělou závěrovou hlásku její nosovka (tedy následuje-li m po p atd.), spodobuje se závěrová hláska v tuto nosovku, a předchází-li jí nosovka, pak se tato nosovka spodobuje v nosovku jí příslušející.
6. Nosovky (m, n a q) se spodobují s následující nosovkou v tuto nosovku, a s následující závěrovou hláskou v nosovku příslušející k této hlásce. Předchází-li nosovce k ní příslušná závěrová hláska, spodobuje se v tuto nosovku.
7. Hlásce h nemůže předcházet h, v, s a x (tyto hlásky se od následujícího h oddělují samohláskou podle pravidla separace). Před h předcházející neznělá závěrová hláska se spodobuje ve znělou. Následovat mohou hlásku h jen j, l, r a v, ostatní se od h oddělují samohláskou podle pravidla separace.

Všechny případy setkání souhlásek na hranicích morfémů rozebírá následující tabulka. Na svislé ose je vždy uvedena první souhláska, na vodorovné ose druhá souhláska. Případy souhláskové spodoby jsou uvedeny červeně. Případy, kdy se souhlásky nespojují (a vkládá se mezi ně samohláska podle pravidla separace) jsou označeny hvězdičkou mezi souhláskami: