Tvaroslovné rozdělení slov

Podle toho, jaké tvary mohou tvořit, dělí se lullajská slova do čtyř kategorií:

Jazyk lulla má ve srovnání s jinými jazyky poměrně málo neohebných slov. Z hlediska běžných gramatických pojmů bychom je mohli rozdělit na příslovce (jau, qyvau, vau) a částice (qy, qw, vw), ovšem nutno si uvědomit, že většina slov, která bychom například v češtině označili za příslovce či částice, je v lulle ohebných.

Za slova vztahová se označují ta, která mohou přibírat pouze osobní přípony. Typicky jsou to osamostatnělé lokativní přípony (např. li, „(směrem) k“), které s osobními příponami vyjadřují totéž, co v češtině předložky s osobními zájmeny (např. limi, „ke mně“).

Za slova věcná se označují v lulle ta, která mohou ve větě vystupovat jako označení účastníků a okolností děje, avšak nikoli děje samotného. Taková slova mohou přibírat osobní přípony na označení vlastnictví či osobního vztahu a skloňovací přípony na označení své pozice ve větě, nemohou však přibírat přípony specificky časovací.

Za slova dějová se označují slova, která mohou ve větě vyjadřovat děj. Taková slova mohou vždy označovat též účastníka či okolnost děje, tedy mohou přibírat osobní přípony jak na označení vlastnictví či osobního vztahu, tak na označení osoby, která děj provádí či je jím zasažena, a mohou přibírat přípony skloňovací i časovací.